Tato ochutnávka divokých rostlin proběhla již téměř před rokem, na konci srpna 2015. Teprve nyní se mi po dlouhém úsilí podařilo osvobodit zacyklený skript a článek úspěšně vydat. Můžete se proto konečně dočíst, ke kterému druhu patří komentáře o olizování známek z našeho survivalového zkoumání.

Č.	České a slovenské jméno druhu	Latinské jméno druhu	Část	Obrázek	Ochutnalo lidí	Průměr	Graf chuti
1	šrucha zelná portulaka zeleninová	Portulaca oleracea	nať		12	4,33
2	lípa srdčitá lipa malolistá	Tilia cordata	zelené plody		13	2,23
3	bolševník obecný boľševník borščový	Heracleum sphondylium	zelené plody		10	1,30
4	pelyněk černobýl palina obyčajná	Artemisia vulgaris	kvetoucí nať		8	4,00
5	mrkev obecná pravá mrkva obyčajná pravá	Daucus carota ssp.carota	zelené plody		9	2,67
6	popenec břečťanovitý zádušník brečtanovitý	Glechoma hederacea	listy		10	3,10
7	ježatka kuří noha ježatka kuria	Echinochloa crus-galli	semena (obilky)		11	2,36
8	turanka (turan) kanadská turanec kanadský	Conyza canadensis	květenství		9	4,44
9	merlík bílý mrlík biely	Chenopodium album	listy		11	4,09
10	netýkavka malokvětá netýkavka malokvetá	Impatiens parviflora	plody		11	4,91

šrucha zelná Portulaca oleracea
Pochází z Asie a severní Afriky a je jedlou rostlinou v řadě kuchyní většiny světadílů. Roste na návsích, v zahradách, na okrajích polí, cest a silnic. Je jednoletá a objevuje se pozdě, sbírat jí můžeme tak od druhé poloviny června. Má malé žluté kvítky, které můžete pozorovat až v červenci. Šrucha zelná se používá v mnoha kuchyních několika kontinentů a kdysi byla jídávána i u nás. Má dvě plemena, šrucha zelná setá Portulaca oleracea ssp. sativa má větší listy, dříve se právě tento poddruh pěstoval jako zelenina. Dnes v přírodě převažuje šrucha zelná pravá Portulaca oleracea ssp. oleracea. Je to druh, který obsahuje v listech omega-3 nenasycené mastné kyseliny, udává se že má v listech nejvyšší obsah těchto kyselin ze všech druhů rostlin. Lístky šruchy zelné jsou dužnaté a šťavnaté a mají nakyslou nebo slanou chuť. U nás neroste všude, hojně se vyskytuje zejména na jižní Moravě, někde ve velkých porostech. Často roste také ve městech a na vesnicích kolem obrubníků a ve škvírách v chodníku. Jedlá je nať s listy a semena. Nať se dá sušit, sušením však ztrácí výživnou hodnotu. Semena se drtí na prášek a přidávají k mouce, jsou velmi malá a proto jejich sklizeň není příliš efektivní. Šrucha patří mezi léčivé rostliny. Listy a nať jsou bohaté na vitamíny a minerální látky, jejich zastoupení najdete v databázi usda nebo na wikipedii (která je cituje podle usda), v přehledu je i doporučená denní dávka (americká, je některých případech trochu odlišná od té evropské).

lípa srdčitá Tilia cordata
Lípa má jedlé listy, květy se používají na ochucování jídel s mlékem a jedlé jsou i plody, syrové nebo upražené na kávu. Podobně se dá použít i lípa velkolistá Tilia platyphyllos, její mladé listy nejsou tak delikátní (jsou chlupaté) a květy mají méně intenzívní "medovou" vůni. Lípa srdčitá mívá menší listy, na rubu lysé a sivé, v paždí žilek s rezavými chloupky. Lípa velkolistá má listy chlupaté a v paždí žilek na rubu listů jsou chomáčky bělavých chloupků.

bolševník obecný Heracleum sphondylium
Bolševník také patří k prastarým a dnes již zapomenutým zeleninovým druhům. V ruštině i polštině dal název polévce boršč (polsky barszcz). Zatímco z ruských receptů již vymizel, v polských se s jistým úsilím ještě dá najít. Dnešní recepty na baršče jsou však většinou ze zkvašené červené řepy. Původní baršč je polévka uvařená ze zkvašených stonků a listů bolševníku, zahuštěná a doplněná vařenými vejci. Vzhledem k obsahu furanokumarinů je zapotřebí bolševník sbírat v rukavicích nebo si ihned po sběru vždy důkladně umýt ruce, případně sbírat když je pod mrakem. Šťáva z bolševníku na pokožce po vystavení slunci působí velmi nepříjemné ekzémy. Bolševník je počítán i mezi léčivé rostliny, například z kořenů se vyrábí likér s afrodisiakálními účinky. Jedlé jsou listy, stonky, řapíky, květní i listová poupata, kořen a plody. Na nezralé plody je potřeba dávat pozor, obsahují nejvyšší koncentraci furanokumarinů.

pelyněk černobýl Artemisia vulgaris
Velmi hojný ruderál, příbuzný pelyňku pravému (absint) a stejně tak hořký. V menší míře obsahuje i tujon, který je ve vyšších dávkách toxický. Používá se kvetoucí nať, jako léčivá (trávení) i jako koření v kuchyni. Při kulinářském použití je nejvhodnější usušená nať, rozemletá na jemný prášek, používá se zejména na okořenění tučných jídel. Je nevhodný pro těhotné ženy a při předávkování působí nevolnost a nauseu. Sušená nať se používá na moxování.

mrkev obecná pravá Daucus carota ssp. carota
Divoká sestra té, co roste v regálech v obchodě. Na rozdíl od ní má kořen barvy bílé, je malá a má dřevnatý střední válec. Jednoleté kořeny jsou dřevnaté poněkud méně (ale stejně to na jídlo není nic moc), na rozdíl od dvouletých příliš mrkvové chuti nemají. Nerozkvetlé květenství s poupaty vytvoří takový „pohárek s krejzlíkem“, je to poměrně charakteristický vzhled, poupata někdy bývají narůžovělá. Za plného květu se květenství „zplacatí“ a po odkvětu se vzhled "pohárku s límečkem" vrátí. Uprostřed okolíku z bílých květů obvykle bývá jeden velmi tmavě červený (až černý) květ, které u pěstovaného poddruhu obvykle chybí. Tento jeden kvítek barvy téměř černé je také rozeznávacím znakem od ostatních mrkvovitých. Když květenství začíná kvést, bývá schovaný a musíte ho ve středu květu cíleně hledat, také ještě nemá tak tmavou barvu, bývá červený. Jedlý je kořen, semena, listy a květy. Zejména americké recepty z divoké mrkve jsou velmi zajímavé, od smažených květenství v těstíčku přes použití plodů jako koření až po želé z květů mrkve.

popenec obecný (břečťanovitý Glechoma hederacea
Plazivá vytrvalá rostlina luk a trávníků, a to i těch sídlištních. Patří k čeledi hluchavkovitých, má modré květy a umí vytvořit dlouhé výběžky. Je to zejména rostlina léčivá, z květů se dělá například velmi účinný sirup proti kašli, ale listy i květy jsou i jedlé. V kuchyni používáme mladé listy, vzhledem k jejich silné aromatičnosti v menších množstvích jako koření.

ježatka kuří noha Echinochloa cruss-galli
Jednoletá tráva. Mladé výhonky se jedí na Jávě a Filipínách a s obilkami se dá zacházet podobně jako s prosem. V Indii se míchá s rýží a připravuje se z ní tradiční khir. Obilky se dají semlít na mouku, dříve se jako obilnina i pěstovala. Ze semen se dá připravit po upražení káva. Dodnes se ve světě pěstují příbuzné druhy ježatka obilní Echinochloa frumentacea a ježatka japonská Echinochloa esculenta. V Indii se používá ježatka kuří noha jako léčivá rostlina.
Přes opakované několikahodinové hledání se mi nepodařilo zcela jasně vyřešit poznámky k chuti, týkající se olizování známek. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je obsah škrobu v obilkách, lepidla na známky určitý obsah škrobu mají.

turan kanadský Conyza canadensis
Tento druh je přivandrovalec z Ameriky. Jeho použití jako léčivé nebo jedlé rostliny proto u nás nemá tradici. U nás se poprvé objevují informace o této rostlině v Zentrichově Herbáři léčivých rostlin (V. díl) v roce 1997. Léčivé účinky turanu jsou zde převzaty z amerických pramenů, kde je turan mimo jiné nazýván zhoubou blech. Léčivá je kvetoucí nať, jedlé jsou listy. Listy se používají zejména vařené. Syrové někdy bývají podle mých zkušeností nahořklé, jindy mají skvělou ostrou chuť. Květy se dají použít také jako koření, podle Zentricha obsahují linonen a vůní připomínají kmín. Jejich chuť bývá ještě ostřejší než chuť listů.

merlík bílý Chenopodium album
Syrové listy a zejména vařené jsou úžasnou surovinou. Dají se jíst i velmi jednoduše, spařené, osolené a s máslem jako chřest tvoří luxusní pokrm. Merlík bílý je navíc velmi hojný ruderál a jako takový by neměl být přehlížen. Listy se používají jako špenát, jedna zpráva hovoří i o tom, že jejich přidání k fazolím může zamezit nadýmání a jeho nespolečenským větrným důsledkům. Z drobných semen může být umleta mouka a přidána do chleba. Semena obsahují 16% bílkovin, také se dají naklíčit a přidávat do salátů. Mladá květenství se po uvaření přirovnávají k brokolici.

netýkavka malokvětá Impatiens parviflora
Invazní netýkavka malokvětá pochází z Asie a invaduje především stinná místa s půdou bohatou na dusík. Jedlé jsou mladé výhonky, 2x vařené s jednou výměnou vody (z důvodů hořkosti). Semena jsou jedlá syrová nebo vařená. Podle mých zkušeností je semena jíst nejlépe ihned. Podle účastníků 6. ochutnávky usušená semena již na nikoho dojem neudělají a podle mých zkušeností skvělou ořechovou chuť ztrácejí i vařením. Netýkavková semena jsou vítězem této ochutnávky s průměrem chuti 4,91.

Chcete si to taky zkusit? Nabízím vám vycházku zadarmo ve čtvrtek 23. února 2023 na portálu naucmese. A možná tam stejně jako já objevíte spoustu úžasných lidí a kurzů. Nestačí vám ani to a chcete něco echt survival? Podívejte se na Drsnou survival výzvu. Pořád nevíte? Tak se podívejte na všechny moje aktuální kurzy a akce.