Další ukázka v originálním znění z Herbáře Pietra Andrea Matthioliho v překladu Tadeáše Hájka z Hájku. Dozvíte se, jak pěstovat dýně, aby voněly po pižmu, velmi poučné jsou i tipy na pěstování sladkých dýní a dozvíte se, jak připravit líčidlo škaredému fraucimoru.

O DINÍCH A MELOUNÍCH

Dině a melouny známější jsou, než by se vypisovati mohly. Díně slovou, které jsou vel­mi veliké; melouny pak ty okrouhlé, menší a ssedlejší, k kdulím podobné. Latině slo­vou melopepones. Rozkládají se melouny s svými provázky po zemi sem i tam, rovně jako vokůrky. Listí mají k vinnému listu podobné, než menšího rozdělení, vostré, chlu­paté. Květ žlutý. Bývají pak díně veliké jako hlava člověčí, a někdy větší. Kůru mají na sobě chrustavou a rozličné barvy: nebo některé jsou zelené barvy, některé žluté, některé bledé a jiné bílé. Opět jiné popelaté, a jiné mají na sobě jako nějakou sakovinku, velmi mistrně setkanou a spletenou. Jsou také některé vůkol pruhovaté a mají jako záhonečky vysedlé, kteréž při vrchu a při špičce spolu se scházejí a v jedno se spojují. Kůru na sobě mají vostrou a jako pihovatou. Vnitř, když je rozřežeš, jsou barvy rozličné, bílé a červené spolu, a někteří zcela bílé a červené. Velmi chutné a sladké. Vůně velmi libé. Semeno v prostředku pěkným pořádkem spořádané a jedno vedlé druhého sedí. Rádi rostou v zemi nové, dobře vypravené a na sluni.Chtějí míti také místo prostranné, aby mohly sem i tam se rozkládati. Chtějí také častému zalívání, nebylo-li by dešťův, a to dotad, až dosti dobře jich přibude; nebo potom, když již dozrávají, mračna i deště veli­ce nenávidí. Protož v mokrém létě nevyzrají, ale zakrsají a poruší se. Kteří pak ostanou, žádné chuti dobré nemají. Když na místo zralé jsou, pojednou se od svého provázku utrhnou. Ty díně pokládají se za nejlepší, kteréž jsou vonné, tučný provázek mají a jsou těžké. Kvetnou pomalu jako bob a jedny za druhými dozrávají. Některé voní růží a piž­mem; ale toho nemají samy od sebe, než lidským křtaltováním, a to tímto způsobem: Když chtějí semena saditi, pootevrou jich od toho konce, od kterého se pučiti obyčej mají, a močí je v růžové vodě aneb v malvazí, v němž pižma něco rozpustí, a tak je sadí. A takovým způsobem i jiným ovocem vůni dáti můžeme. Co lidský vtip nevymyslí! Chtějí tomu také někteří, že sladké budou, aby semena již dotčeným způsobem v cukro­vé vodě den anebo dva močil, a zas v stínu vysuše, teprv sázel.

Vdělávají se díně do cukru aneb do medu tímto způsobem: Vezmi melounův nezralých, rozkrájej je na kusy podlé svých záhonečkův, oblup od vrchní kůry a vyčíst od semen a ode všeho toho, což vnitř jest. Potom moč je v octě pořád za deset dní, a sleje z nich ten ocet pryč, nalej jiného a opět za druhých deset dní moč je a každý den trochu hejbej jimi. To když učiníš, slí dolův z nich ten ocet, a do šatu zavina, vysuš poznenáhlu, roz­klad na prkno vně a nech tak státi den a noc. Potom nalej na ně medu aneb cukru a velmi maličko svař při povlovném ohni, aby jich nerozvařil, a to čiň každý den až do desátého dne. Potom vyňmi je z toho medu aneb cukru a vlož do jiné nádoby a posyp zázvorem, hřebíčky, kůlkou muškátovou, skořicí, naposledy nalej na to všecko čistého medu vy­pěněného anebo cukru bílého, aby se v něm všecky kusy dobře potopily a přikryti mohly a ven nic nevyhlídalo, zahrad dobře nádobu a schovej k potřebě. V cukru chutnější jsou nežli v medu.

PŘIROZENÍ A MOCI

Díně (jakž Galénus vypisuje) jsou přirození studeného a mokrého. Ale podlé mého zdá­ní, které jsou sladké a vonné, nejsou bez horkostí. Mají také při sobě moc stírající. A pro­tož moč ženou a snáze z těla než vokůrky vycházejí. Že pak tu moc stírající mají, z toho se poznává, nebo z těla poškvrny shání potiraním. Protož také i obhořeninu a smáhu na tváři, i také píhy a fleky stírati mohou; ale semeno k tomu ke všemu mocnější jest, takže i proti ledvinnému kameni velice spomáhá. Mléko z semen melounových s ptisanou proti zimnicem velmi užitečné jest; nebo netoliko ochlazuje a žížeň.uhašuje, ale také za­cpalosti jater a žil otvírá a moč vyhání. Dává se kašlavým, vyschlým, vyprahlým a proti pálivosti moče, přidada mízky lékořicové, many, gummi arabského a dragaganty, po­lévky makové z květu slézového a mořských višeň učiněné.

Líčidlo škaredému fraucimeru (nebo pěkným od přirození netřeba se fiflovati) takto učiníš: Rozřež melouny s limouny na kusy, též koření posedové a to, kteréž slove aron aneb tvář svatého Jana, dej do sklenné kolby, nalej na to kozího mléka, až všecko při­kryje, dej do lázně Marie a vypal z toho vodu. Tou vodou mej sobě tvář a budeš pěkná, netřeba tě malovati. Item tyto koláčky malé také tvář pěknou činí: Vezmi mízky melou­nové, též i z semen, přičiň k tomu mouky škrkavičného hráchu, usuš na slunci a nadě­lej koláčkův. Když pak chceš jich užívati, vezmi vody z kořene té byliny, kteráž slove ličidlo, rozpust v ní jeden aneb dva koláčky a tou vodou sobě tvář umývej. Masitost melounová přiložením otok očí odjímá. Na čelo přiložená tok k očím jdoucí odvrace­je. Kořen melounový v medovině pitý ztiží čtvrtce dávení vzbuzuje. Melouny plodí v těle zlé vlhkosti, a kdož jich mnoho jí, nezají-li jiným dobrým pokrmem, dávení přivodí.