Další ukázka z Matthioliho herbáře ve staročeštině. Dnes bude povídání o vlaštovičníku větším.

O CELIDONÍ VĚTŠÍ

Celidonia vykládá se česky nebeský dar a jest dvojí: jedna větší, druhá menší, kteréž někteří říkají roupové koření. Větší má prut tenký, okrouhlý, chlupatý, loketní i větší. Listí jako pryskyřník, kterýž latině ranunculus slove, než měkčejší a pomodralý. Květ žluri, tvářnosti bílé, z něhož vyroštují dva i tři lustíčky, a někdy víc, od jedné špičky, a v nich semeno větší než mák. Kořen při vrchu má samotný, ale při konci dělí se a má množství kořeníčka žlutého. Všecka bylina má v sobě vodnatost žlutou, hořkou a kou­savou, kterážto vodnatost, hned jak bylinu raníš, ven se prejští a teče.

Roste podlé zdí a plotův, v příkopích, mezi rumem, na starých zdech a v místech stinných; na lukách a na horách řídko roste. Ukazuje se ty doby, když vlaštovice při­leťují; a když odleťují, uvadá a pomíjí.

PŘIROZENÍ A MOCI

Větší celidonia jest ohnivého přirození na třetím stupni. Moci stírající, otvírající, ztenčující, rozrážející a rozpouštějící. Kořen s anýzem v víně bílém pitý žloutenici uzdravuje; též činí, aby jej do obuvi sobě nakladl a na něm chodil. Roztlučený přikládá se na rozjídané vředy; nebo je vyčišťuje a rozjídati se jim brání. V ustech rozžívaný bolest zubův krotí. Item vař kořen v vodě, přilej octa a tím ráno v hrdle kloktej, to hlavu vychrkováním od zlých vlhkostí vyčištuje, oči lehčí, bolest zubův krotí. Bylina přiložená na prsy ženské tok jejich zastavuje. Někteří chtějí tomu, že tato bylina odpírá mornímu nakažení, aby jí v víně bílém tři čtvrtce, přidada dryáku (hned, jakž by na sobě cítil) přijal a dobře se v loži vypotil, a to za zkušenou věc pokládají.

Voda celidonová dobrá jest k očím, píhy, lišeje, neštovice, trudovatiny, svraby na tváři shání. Též moci jest vodnatost vytlačená. Proti žření v břiše a bolení materníka ztluc bylinu, přilož na břicho. Obzvláštní pak moc také má zrak vostřiti a napravovati a dělá se z ní rozličným způsobem lékařství: Vezmi vodnatost celidonovou tehdáž, když ktve, dej jí na medeničku, postav na slunce, ať se speče, to potom přidává se k jiným lékům očí a užívá, povlaky hrubé na očích zžírá, zrak vostří, bělmo a husté mrákoty rozptyluje, mázdřičky od nepřirozených vlhkostí čistí a zřitedlnici od hustosti vyšlechtuje. Někteří chtějí tomu, že tuto bylinu laštovice nejprv lidem v známost uvedly, nebo laštovice pro lejna svá často v svých hnízdech zrak potracují a oslepují. Protož stará laštovice svým ptáčátkům tuto bylinu do hnízda přináší, na oči jim přikládá a tudy zas zrak se jím na­vracuje. To lidé spatřivše, k témuž také prospěšně jí užívají. Na toto pak sluší pamato­vati, aby samé vodnatosti celidonové nepouštěl, nebo jest velmi prudká a kousavá a mohla by oko sežrati; ale máš k ní ženského mléka aneb růžové vody přidati. Toto lékařství jest také výborné k očím: Vezmi celidoní, vař v vodě, proceď skrze sukno, vli do nového polévaného hrnce, opěňuj, potom opět proceď a schovej ; ten lék výborný jest proti mdlému zraku, když hledí jako skrze mhu. Item vodnatost celidonovou v ař s medem paruňkovým a v oči pouštěj, to šlemy a lepkosti z očí stírá. Item touž vodna­tostí čerstvou kdož by bradavic potíral, je vysušuje a shání. Item táž vodnatost v nos vtažená čistí mozk a průduchy otvírá. Prach tento raka, fistuli aneb stříly, francovité vředy a bradavice mrtví: Vodnatost celidonovou vař s močem dětinským, vsyp k tomu vápna nehašeného, hutrejchu méně, mišej, až se trochu zhustne, aby z toho pokroutek mohl nadělati a vysušiti. Když pak potřeba káže, vezmi jednu pokroutku, rozetři ji na prach a zesejpej, jest divné moci.