Ze začátku jsem brala ten YouTube kanál jen jako takovou opruzáckou povinnost, aby mi strejda Google neubíral bodíky ve vyhledávači. Nakonec to ale bude asi trochu jinak, neb se to tak nějak zvrtlo a názor jsem změnila.

Jak to bylo od začátku, teda jako jak a proč jsem si vůbec zakládala kanál na YouTube opakovat nebudu, kdo má zájem o moje kecy dočte se v jiném článku. Hlavní důvod byla ta povinnost, ale nějak divně se to přetočilo.

Zpočátku jsem se domnívala, že tam něco nahraju, prolinkuju to se stránkou a budu mít pokoj. První videa jsem točila vpodvečer, jdouc takhle jednou z úřadu ovládána neskutečnou radostí, že jsem to stihla do konce stále se krátících úředních hodin. Jsem king, dala jsem úředního šimla, dám i trubku, no problem. Just do it. Naflákala jsem spoustu videí, teda jako než se setmělo. Od konce úředních hodin do poklesu světla a tak je ale na začátku března poněkud omezená doba.

Pak nastal problém, jak to dostat z mobilu do stroje, protože ten pitomý mobil, ač má být chytrý, po mě chce nějaký pitomý pin. Netuším, který pin to je a zkusila jsem je všechny co já lama znám. Některý asi jako lama neznám, a tak je tahle cesta zarúbaná. Navíc, stáhla jsem si několik super programů na stříhání jako davinci, a všechny se sekaj, neb mi moje stará šunka nedá a nedá výkon. Možná v tom má prsty, teda konektory, i moje grafická karta, která už taky patří mezi teenagery. Tak co teď?  Stříhání vyřešila taková šikovná apka InShot, kterou jsem obšlehla od konkurence - od té se má člověk učit, a teď to nějakou náhodou fakt zafungovalo - a i když tuhle tezi pokládám hodně za marketingovou snahu o nenasrání vlastních zákazníků, na druhé straně s ní vlastně souhlasím. A přechod nebo převod z mobilu na stroj vyřešila stará dobrá úschovna. Pravda, v tomto podivuhodném věku technologií asi poněkud zastaralé, ale stará moudrost praví, že co funguje, na to se opovaž šáhnout. Naučit se stříhat v tom InShotu je levou zadní, teda jako pokud vám nevadí že to vypadá tak trochu anebo možná i víc blbě, ale mě to ve svaté honbě za bonusy strejdy googla nevadilo. A podle toho vypadají i první videa. Ptačinec je rozmazanej, i mezi začínajícími youtubery by se s ním nebavila ani noha od stolu. Můžete se podívat, pokud vás baví neúspěchy začátečníků, možná udělám playlist Lama točí video a vrazím ho tam. Většina se ukázala jako nepoužitelná, ale některá jsem sestříhala a jsou tam navěky (nebo dokud je nesmažu). Pokud máte zájem, můžete se podívat, jsou tam furt.

Mezitím zjišťuju, že způsob jakým jsem to brala zpočátku, teda něco tam naflákám, namažu tak strejdovi googlovi něco medu kolem huby a nazdar, se proměnil v něco jiného. Začlo mi docházet, že tohle může být způsob, jakým můžu dělat to co mám ráda, teda ukazovat lidem krásu a užitečnost rostlin. A učit je. Definitivně to bylo jasné v okamžiku, kdy jsem objevila zmražení a lupu. Od té doby už neprskám, když mi lidi říkaj youtuberka.

V sobotu večer jsem v extázi, jede to nahoru. Pumpava jde nahoru, denivka jede nahoru, česnek medvědí taky a popenec jede už od dvanácti a orsej má takový kostrbatý, ale taky růst. V neděli ráno sedím na zadeli, protože česnek medvědí udělal mezi třetí a pátou dalších zhruba 2000 shlédnutí. Jsem z toho jelen, dokud mi nedojde..., neodvažuju se ani dejchat, ale kurvadrát, mezi třetí a pátou, já jsem ulovila amíky!! Hurá!! Já jsem hned věděla, proč tam cpu tu angličtinu (no nic, ta ledová sprcha přijde až později). Neděle je slabší, něco málo přes 500, ale co už. Pondělí je nic. Chápu, o víkendu asi všichni vyrazili do přírody, pak hledali informace, a teď jsou zas zpátky v práci, takže na počátku týdne nadšení žádné. Úterý taky nic moc. Středa, čtvrtek a pátek udělaj přes 500 shlédnutí, takže zase fajn. Akorát zvonek řepkovitý přehlížíte jak placatý kameň. A přitom je tak úžasný. No nic, nemusí vyjít vždycky všecko.

Ale na sobotu, když je takový zájem a dveře se netrhnou, tam musím vrazit něco fakt extra. Recepty. Od středy točím jak blázen, kuchyně je plná pozůstatků veselých příběhů z natáčení a to poslední nesnězené ohitashi je v ohrožení hustým kožichem ze spor mé domácnosti. Zjišťuju, že musím pořídit nějaký stativ, protože na moje nohy pod sporákem v receptu určitě zvědavý nebudete a když se koukám na to co točím, vždycky mi to ujede. Proč je v kuchyni tma jak v jeskyni, aha, od té doby co nám na barák narvali 20 cm polystyrénu, a kde jsou vlastně zašantročené ty profi lampy, co jsem tenkrát pořídila kvůli tomu pánovi, co chtěl moje prachy a proč je ta lampička co tu mám plná pavučin a kde mám to parádní prostírání a kam jsem proboha dala cibulák? Co s tím flekatým nehtem, vypadá fakt blbě, možná lak, kterej teda nemusím, anebo to bude stačit vybělit a sodou nebo kyselinou citrónovou anebo snad jakože budu muset poprvý v životě do nějakýho “nail studia“?
Proč já kráva dávala do pračky, ječí a klepe jak zjednaná a až dopere tak už nebude světlo a vím já co ta nová potvora s čipem udělá, když ji vypnu v půlce cyklu?  Co je to za blbej zvuk, já chci čistý klokot vroucí vody, jo aha, granule, má hlad, musím počkat až se nažere. Kurník a proč je slyšet moje funění, už vůbec nesmím zas zakašlat a kde tahle chytrá věc vlastně ten blbej mikrofon má?
A stříhání. Nutně potřebuju nějaký tutorial, jenže na něj nemám čas. Objev, tady se dá ztlumit zvuk, jenže jak useknu ten konec co přečuhuje? Už to mám, skvělý, dokonce se to dá na konec nechat doznít a dokonce můžu nastavit jak. Ale co ta s-křivka v barevnejch filtrech a co ty další ikony, který zatím nedávám? A budou mi vůbec k něčemu? A co mám dělat dřív?
Nakonec fajn, tak to bychom měli. Sice mám v kuchyni bordel jak v tanku, několik dní už nežeru nic jinýho než ohitashi a špagety, ale je to natočené. A sestříhané. A nahrané. Jsem zvědavá na sobotu.