Další ukázka z pera amerického autora Douga Elliotta, která představuje jedlou i léčivou rostlinu denivku plavou Hemerocallis fulva, která je u nás známá jako okrasná.

DENIVKA PLAVÁ
Hemerocallis fulva čeleď liliovité - Liliaceae
Denivka je další zahradní rostlina z euroasijského kontinentu, která přeskočila plot a rozšířila se na loukách, podél silnic a v okolí lidských obydlí na většině území východní části Spojených států.
Tento známý květ vrcholného léta vyrůstá na stonku obvykle šedesát až sto dvacet centimetrů nad zemí. Stonky vyrůstají z trsu dlouhých štíhlých sehnutých listů. Každý stonek nese několik jasně oranžových květů, z nichž každý kvete pouze jediný den. V Severní Americe tyto rostliny nemají semena a rozšiřují se podzemními kořeny.

Sušené květy se dovážejí z Orientu a lze je koupit též v lahůdkářstvích a v čínských obchodech s ovocem a zeleninou, kde se prodávají za vysoké ceny. Lze je však snadno získat ve volné přírodě (poznámka IP: u nás se ve volné přírodě nevyskytuje, zplaňuje pouze v okolí zahrádek). Všechny části rostliny jsou jedlé. Dosud nerozvitá poupata jsou vynikající vařená několik minut v páře a podávaná s máslem a kořením. Pro slavnostnější příležitosti ponořte rozvitý květ do těstíčka z vajec, mléka a mouky a rychle jej osmažte na rozpáleném oleji. Vzpomínám si na jedno takové slavnostní květinové menu na Den nezávislosti, kdy jsme měli bezinkové květy v palačinkovém těstě s džemem z růžových korunních lístků a fialkovým sirupem a k pití sklenky s chladnou akátovou vodou, která se připravuje tak, že se květy akátu namočí do studené studniční vody a nechají se vyluhovat tak dlouho, dokud nepustí do vody nektar a květní esenci. Jako zeleninu jsme jedli poupata klejichy uvařená v páře a podávaná s máslem. Hlavní chod sestával ze smažených a nadívaných květů denivky. Nadívali jsme je vším myslitelným počínaje rýží a sýrem až po jablečnou omáčku a dokonce i oříškové máslo. Všechny byly vynikající a my jsme se také pořádně nacpali, i když oříškové máslo se mi dnes s odstupem zdá být natolik silné, že tehdy přehlušilo delikátní chuť denivky.
Po jídle jsme tiše seděli a usrkávali heřmánkový a jetelový čaj a víno z pampelišek, přičemž ticho rušily jen salvy vzdáleného ohňostroje a lehounká květinová říhnutí.

Květ denivky po jediném dni v plné kráse uvadá a zůstává další dva až tři dny viset na stonku. Tyto zvadlé květy je možné sbírat. Snadno je usušíte na teplé, vzdušné půdě a uchováte do polévek a dalších jídel. Květy dodají pokrmům jedinečnou chuť. Poupata i květy lze též sušit, avšak vzhledem k tomu, že obsahují více vlhkosti, se často stává, že za našich vlhkých letních dnů, jaké míváme zde na východě, zplesnivějí dříve než uschnou.
Velmi užitečné jsou v tomto případě sušičky nebo trouba puštěná na malý výkon či lehce pootevřená. K sušení bylin a květů skvěle poslouží i auto zaparkované na slunci a s okénky otevřenými pouze na malou škvírečku. Rozprostřete květy na mřížku, a nemáte-li ji, postačí noviny.

Je třeba mít na paměti, že rostlina vděčí za svou existenci i za to, že na všech místech svého výskytu přetrvala, svému podzemnímu kořenu. Kořen je vláknitý a je tvořen svazkem hlíznatých útvarů. Ty jsou skvělé k jídlu. Stačí je vařit pouze deset minut. Jsou křupavé a mají jedinečnou chuť. Kořen na obrázku byl vykopán koncem podzimu. Během vegetačního období se ve shlucích kořenů vytvoří záplava čerstvých bílých blízek. Ty jsou tak křehké, že ani není třeba je vařit. Můžete je pouze omýt, nakrájet na plátky a použít do salátů. Jsou křupavé a chutnají podobně jako ořechy. Denivka je neobyčejně plodná a zbavit se jí by dalo mnoho práce. Pokud však chcete, aby se vám rozrostla, stačí, když si vyberete slunné místo, kde byste ji rádi viděli, a přesadíte všechny kořeny, které jste vykopali. Je dost pravděpodobné, že zakoření a na svém novém stanovišti se uchytí.

Doug Elliott: Kořeny planých rostlin, Volvox Globator, 1997, ISBN 80-7207-153-X, doplněno vlastními fotografiemi

Recepty na jídla z denivky:
Ohitashi nokanzou
Gruzínská prasiela
Divoká vaječná tlačenka
Zelení vodníci