Zajímavá ukázka z knihy amerického autora. Přináší i vyzkoušený návod na domácí přípravu šamponu z mydlice lékařské Saponaria officinalis.

MYDLICE LÉKAŘSKÁ
Saponaria officinalis čeleď hvozdíkovité - Caryophyllaceae

Další americká lidová jména: Bouncing Bet, Soaproot („mýdlový kořen"), Latherwort („mýdlové býlí"), Fuller's Herb („valchářská bylina"), Crow Soap („kravské mýdlo"), Wild Sweet William („planý hvozdík bradatý"), Bruisewort („modřinová bylina"), Dog Cloves („psí jetel"), Lady-by-the-gate („panna u brány"), London Pride („pýcha Londýna"), Wood-phlox („lesní flox")

Mydlice je naturalizovaná bylina původem z Evropy. Roste hojně kolem cest a železničních tratí i na polích a rumištích od Maine až po Georgii.
Mydlice obvykle dorůstá do výšky třiceti až šedesáti centimetrů a má vstřícné listy. Narůžovělé až bílé květy s pěti korunními lístky bývají naměstnány na samém vrcholu rostliny a trochu připomínají plaménky, floxy. Kvetou takřka celé léto.
Mydlice, jak naznačuje její latinský i anglický název (a samozřejmě i český), obsahuje značné množství saponinu, který ve vodě pění. Název „valchářská bylina" poukazuje na skutečnost, že tato rostlina se používala v počátcích textilních manufaktur v Nové Anglii k čištění a úpravě vlněných látek technologií zvanou „valchovánf". V současnosti ji používají muzea při restaurování a čištění starých tapiserií a jiných vzácných tkanin. Pokud jde o navracení původní barvy těmto vzácným starožitnostem, předčí prý mydlice mnohé z moderních čistících prostředků.
Usoudil jsem, že lze-li této bylině svěřit tak náročný úkol, jakým je čištění vzácných tapiserií zanesených staletou špínou, mohla by stejně dobře posloužit i jako šampon pro mé kudrnaté kadeře.
A tak jsme společně s několika přáteli, kteří rádi používají bylinky, podrobili šampon z mydlice sérii přísných testů v různých experimentálních podmínkách počínaje máčením v rozvířené a bahnité vodě horského jezera a konče horkou sprchou. Dospěli jsme k závěru, že nejlepší způsob, jak z mydlice udělat šampon, je nasbírat celou rostlinu. Vložte listy do mixéru, přilijte trochu vody a mixujte, až budou dostatečně posekané. Mezitím vydrhněte kořen kartáčkem a trochu jej rozlámejte nebo pokrájejte. Vhoďte jej do hrnce s vodou a nechte asi patnáct až dvacet minut povařit na mírném ohni. (Je cítit, jako když se vaří brambory.) Přilijte listy s tekutinou, v níž se mixovaly, a nechte vše vyluhovat. Když hmota vychladne, je připravená k použití, i když já sám ji obvykle ještě nechám přes noc ustát. Nezapomeňte ji před použitím přecedit. Je na dotek kluzká a mýdlovitá, a když ji přeléváte z jedné nádoby do druhé, tvoří se na povrchu pěna.
Z tohoto důvodu se bylina po mnoho let užívala i jako přísada do piva. Nepění však tolik a není zdaleka tak koncentrovaná jako jádrové mýdlo nebo detergenty. Užívám-li ji jako šampon, potřebuji jí alespoň hrnec. Liji si ji po částech do vlasů, které rozčesávám kartáčem, abych ji rovnoměrně rozprostřel po celé hlavě a zároveň rozčesal knotky. Potom si propláchnu vlasy čistou vodou a celý postup ještě několikrát zopakuji. Tekutina působí spíše dojmem balzámu na vlasy než šamponu, avšak zdá se, že vlasy dostatečně promyje. Ty moje navíc získají lesk, jakého s kupovaným šamponem obvykle nedosáhnu. Pokud už máte dost všech těch drahých „bylinných" šamponů, které voní po bylinách asi tolik jako laciný parfém a jsou „přírodně obarveny" asi jako zelený neon, pak by mydlice mohla být alternativa. Několik měsíců jsem nepoužíval nic jiného než mydlici, a výsledky byly dobré.
Když si připravuji šampon, vařím ho obvykle pět až deset litrů najednou. V lednici vydrží hodně dlouho, a pokud není k dispozici lednice, lze jej udržet v použitelném stavu pomocí octa. Dovedu si představit, že by se mohl konzervovat a prodávat v úhledných džbánech. Stačilo by jej jen otevřít, a mohli byste začít s šamponováním.
Pokud byste u tohoto šamponu chtěli dosáhnout skutečné bylinné vůně, vhoďte do něj aromatické byliny, dokud je ještě horký. Přesvědčete se, zda je nádoba dobře přiklopena, aby vůně nemohla uniknout, a nechte jej takto vychladnout. Sám obvykle používám rozmarýnu, řebříček a kopřivu, neboť tyto byliny mají regenerující a tonizující účinky a zároveň příjemně voní. Poněvadž mé vlasy v létě mění odstín, užívám k proplachování odvar z heřmánku, o němž je známo, že vlasy zesvětluje. Nejsem si jist, zda od té doby, co používám heřmánek, mé vlasy nějak výrazně zesvětlely, zato vím, že si užiji mnohem víc legrace.
Hojivých a čistících vlastností roztoku mydlice se využívá zevně k léčeni kožních potíží a jako podpůrného prostředku při ošetřování hnisajících ran, při sprchování a při masážích uvolňujících křeče a ulevujících při revmatismu a artritidě.
Mydlice se též užívá při žloutence a jiných jaterních komplikacích, avšak vzhledem k obsahu saponinů, které jsou toxické, se nedoporučuje užívat ji vnitřně bez dohledu kvalifikovaného lékaře.
Kořeny a oddenky mydlice lze sbírat v kterémkoli ročním období. Jakmile se mydlice někde uchytí, rychle se rozrůstá tak, že z podzemních částí stonku vyrážejí do stran další a další výhonky. Dokonce i na kořenu, vykopaném počátkem zimy (jakým byl ten na obrázku) je vidět nové bílé výhonky, připravené vyrašit, jakmile přijdou teplé jarní dny.
Vzhledem k tomuto způsobu šíření je dosti neobvyklé vidět mydlici samotnou. Pokud tuto bylinu uvidíte, pak to bude obvykle ve společenství mnoha dalších.

Doug Elliott: Kořeny planých rostlin, Volvox Globator, 1997, ISBN 80-7207-153-X