Jak působí hluk a jak na hluk působí výsadby? 

Závažnost problematiky přílišného hluku záleží kromě jiného v tom, že člověk „zvyklý" na hluk jej přestává vnímat, přičemž však nervová soustava tímto hlukem trpí. Růžička (1960) uvádí, že sluch vystavený po dobu 4 hodin hluku potřebuje ke svému zotavení 16 hodin. Nervová soustava je i ve spánku v neustálé činnosti, v podvědomí organismus registruje všechny vyšší hluky, než je 50 dB, a nemůže se adaptovat. Člověk se rekreuje až v prostředí s nižší hladinou hluku, než je 35 dB. Takové hodnoty mají např. městské parky a měla by je mít všechna sídla, kde lidé žijí a obnovují své psychické a fyzické síly. V hlubokých lesích se hodnoty hladiny hluku pohybují okolo 15 dB a za bezvětří dosahují dokonce 10 dB: Absolutní ticho nervovou soustavu rozrušuje podobně jako přílišný hluk. Ve většině našich sídel jsou největším zdrojem hluku různá dopravní zařízení. Pneumatiky na asfaltových vozovkách vydávají při vyšších rychlostech zvuky na hranici slyšitelnosti, které jsou pro lidský organismus nejnebezpečnější.
Ke snížení hlučnosti prostředí se v praxi používají technické a biologické prostředky. Rozsáhlejší používání technických prostředků je však .velmi drahé a v mnoha případech problematické, pokud jde o jejich realizaci (např. vysunutí dopravy nad úroveň budov nebo její vedení v terénních zářezech apod.). Mnohem levnější, avšak většinou prostorově náročnější, jsou biologické úpravy. Rostliny, které jsou velmi dobrými tlumiči hluku; se používají v různých sestavách: Účinnost těchto biologických zábran je jednak v pohlcování zvukových vln, jednak ve stavu půdy; který vytvářejí zvláště některé rostliny. Drobtovitá struktura půdního profilu v rhizosféře trav a některých dřevin zvyšuje obsah vzduchu v půdě a vytváří přirozenou hlukovou clonu, jež snižuje hlučnost o 7-10 %.

Nejvýznamnější tlumicí účinek mají volně rostoucí sestavy stromů a keřů doplněné travnatými plochami. Stříhané, husté stěny mají v tomto směru nižší účinnost, protože se u nich částečně uplatňuje odraz zvukových vln. Zeleň vysazovaná jako záměrná ochrana proti hluku nemá být kompaktní, ale přerušovaná mezerami; jež nejsou širší než výška bezprostředně přilehlé vegetace. Účinnost takto uspořádaného pásu je tím větší, čím více hradeb a mezer obsahuje, nebol zvuková energie se tlumí v závislosti na součtu svého procházení prostorami rozličné hustoty, přičemž vznikají mnohonásobné odrazy zvukových vln od rostlin, vlny se rozptyluji v prostorách mezi nimi a jsou pohlcovány povrchem vegetačních útvarů. Rozptýlená a mnohotvárná zeleň ploch zahrad jako celku je tedy ideální protiíhlučnou clonou sídel. Nejúčinnější jsou výsadby umístěné co nejblíže ke hlukovým zdrojům nebo co nejblíže ke chráněným objektům. Vzdálenost vegetační bariéry od zdroje hluku nemá být větší, než jaká je její výška. Proto jsou mimo jiné tak významná silniční stromořadí. Nejúčinnější protihlučnou složkou vegetačních bariér je listová plocha. Čím větší je absolutní povrch listů, tím vyšší je účinnost rostlin. Nejúčinnější jsou proto dřeviny s chlupatým listem, podobně jako dobře sekané, husté trávníky. Listnáče bez olistění mají mnohem menší účinnost, jež se částečně zvyšuje sněhovou přikrývkou a námrazou.
Na obrázku vlevo je schéma účinku listové mozaiky při zmírňování hladiny hluku (podle Wagnera).
V průměrných podmínkách sídel jsou hlukově nejohroženějším prostředím uliční prostory. Akustická bilance se zde zhoršuje a komplikuje zejména zvukem odraženým od stěn přilehlé zástavby. Proto je účelné vkládat do prostoru mezi ulicí a okolní zástavbou pásy zeleně. Wagner (1970) uvádí, že např. pás zeleně široký pouze 3 m může snížit hlučnost až o 25 %. Uliční aleje spolu s účelně řešenou zeleni předzahrádek mohou v tomto smyslu velmi účinně přispět ke zlepšení akustické situace mnoha frekventovaných částí sídel.

 Vegetace má značný vliv na snížení hlučnosti prostředí

A - V uličním prostoru bez vegetace působí na chodce jednak hluk vydávaný přímo dopravními prostředky a jednak zvuky odražené od stěn přilehlých budov.	B - Bohatá uliční zeleň tlumí účinkem listové mozaiky zvukové vlny a zeslabuje intenzitu odražených zvukových vln zpět do uličního prostoru.

Ukázka z knihy J. Mareček et al. , SZN, Praha 1975: Zahrada a její uspořádání