Jak různé dřeviny ovlivňují vlhkost?

Rostliny jsou velmi důležitou složkou, zasahující do koloběhu vody mezi půdou a ovzduším. Vegetace odebírá vodu půdě, a tím ji vysušuje, avšak současně svým vlastním výparem zvlhčuje své okolí. Množství vody, které rostliny vypaří do ovzduší, je dáno mnoha faktory. Na výpar má především vliv množství vody v půdě (čím vlhčí je poloha, tím větší může být výpar), teplota ovzduší (čím vyšší je teplota, tím vyšší je výpar), intenzita proudění vzduchu (při silném proudění je vyšší výpar), druh rostliny, její stáří a jiné faktory. Podle A. V. Bodrova (1936) je ještě ve vzdálenosti 200 m od ochranného zeleného pásu relativní vlhkost vzduchu vyšší o 11 % proti kontrolnímu území bez této vegetační bariéry. Z hlediska utváření zeleně v sídlištích je třeba zdůraznit, že pro rovnoměrné ovlhčování prostředí nemají význam pouze velkoplošné vegetační útvary (lesy, zelené pásy apod.), ale také rozptýlená zeleň solitérního typu. Osamocená dřevina je totiž vystavena většímu vzdušnému proudění, vyšším teplotám a má dobře vyvinutou korunu, a tedy i větší odpařovací listovou plochu, takže může vypařit mnohem více vody než stejný druh rostliny v hustém zápoji velké skupiny.Vlhkost ovzduší nemůžeme z hlediska celkové hygieny prostředí posuzovat izolovaně. Například zvýšení relativní vlhkostí vzduchu pociťuje člověk kromě velmi teplých dní vždy jako snížení teploty. Lunc (L. B. Lunc: Zeleň ve stavbě měst, SZN, Praha 1954) uvádí, že zvýšeni relativní vlhkostí ovzduší o 15 % přijímá lidský organismus jako snížení teploty o 3,5 °G.
Porosty zeleně však nemají vliv pouze na regulaci vodního režimu mikroklimatu (zvyšování vlhkostí, tvorba rosy), ale i na velmi potřebné zpomalení oběhu vody v přírodě. V podmínkách našich zahrad jsou v tomto směru mimořádně důležité travní porosty, které mají mnohem vyšší zasakovací schopnost pro srážkovou vodu než např. půda bez vegetace.

Poznámka: Z údajů uvedených v tabulce je patrno, že vliv různých druhů rostlin na tepelný režim prostředí bude různý. Osika např. propouští listy téměř l0krát více tepelné energie než ořešák mandžuský nebo hloh sibiřský. Přitom listy osiky odrážejí trojnásobné množství tepelné energie ve srovnání s množstvím odražené tepelné energie listy střemchy. Uvedené hodnoty albeda pro listy jednotlivých dřevin nejsou tedy konečným ukazatelem vhodnosti příslušné dřeviny pro její využití jako ochrany proti tepelné energii. Doplňujícím činitelem jsou v tomto směru např. i rozměry listů. Čím drobnější jsou listy, tím méně tepelné energie koruna odráží. Proto nejúčinnější ochranou proti nadměrným účinkům tepelného zářeni jsou velkolisté rostliny s nejvyššími hodnotami albeda svých listů.

Ukázka z knihy J. Mareček et al. , SZN, Praha 1975: Zahrada a její uspořádání