Barvířské rostliny 1.

Seznam barvířských rostlin a rostlin poskytujících barviva které volně rostou nebo se dají pěstovat v České republice.

Seznam barvířských rostlin a rostlin poskytujících barviva které volně rostou nebo se dají pěstovat v České republice. Údaje pocházejí z různých zdrojů, jsou různě úplné a různě spolehlivé, většinou chybí úplný postup barvení. Většina údajů se vztahuje k barvení látek, ale někdy jsou také zahrnuty rostliny na barvení pokrmů, vlasů, výrobu inkoustů. Ve většině případů též chybí údaje o trvanlivosti barev.
Nezahrnuji sem jednotlivé barvicí postupy, těch lze najít dost, některé podrobnější, některé méně, různá zobecněná doporučení si někdy navzájem odporují. Postup je ve zkratce tento: z rostliny se uvaří barva, obecně lze vařit z čerstvé nebo sušené, ale úplně jedno to není, někdy je předepsána výhradně čerstvá, někdy sušená. Sušenou rostlinu se doporučuje před vařením barvy na několik hodin namočit. Záleží na druhu rostliny, sbírané části (různé části jedné rostliny poskytují různé barvy) a také na době sběru (např. stejná část rostliny dává na jaře barvu zelenou, na podzim žlutou, jako u konvalinky). Pak se přidá mořidlo, látku lze namořit předem, přidat do barvicí lázně nebo namořit až po barvení. Jako mořidla se používají anorganické soli, nejčastěji kamenec (síran hlinito-draselný), dále modrá skalice, zelená skalice, soli železa, chromu a cínu, nejčastěji sírany. Přírodními činidly jsou moč a třísloviny, např. odvar z dubové kůry, duběnek a další. Z jedné uvařené barvy lze přidáním různých mořidel získat různé barvy (např. rýt žlutý alias rezeda). V některých případech také záleží na alkalitě barvy, ta se upravuje přidáním octa nebo kyselin a jedlé sody. Záleží také na nádobě, ve které je barva vařena, např. ořešák dává hnědou, vařen v železném hrnci černou (chová se jako po přidání soli železa) a asi to bude fungovat i pro hliníkové nádobí - bude měnit barvu. Pozor na smaltované nádoby s oprýskaným dnem, barva se asi v některých případech bude chovat jinak. Dále záleží na druhu látky, umělé tkaniny se vpodstatě barvit nedají, dobře se barví vlna a hedvábí, hůře barvu přijímají bavlna, len a konopí. Některé barvy jsou nestálé a s časem se mění (např. bavlna barvená třezalkou s octem je červená, již za několik hodin se mění na fialovou a dále žlutozelenou) některé jsou pouze dočasné. Květy se někdy chovají překvapivě, u mnoha druhů dávají jinou barvu než samy mají, např. i různě zbarvené kultivary květu ostálky dají všechny jednu barvu, květy řebříčku dávají zelenou. Některá barviva vyžadují speciální postupy, jako např. modrá barviva příbuzná indigu.

Zvolila jsem řazení rostlin podle systému, členění podle barviček mi nepřipadá účelné (mnoho rostlin poskytuje více barev, články by byly o mnoho delší), při řazení podle abecedy by se zase dostaly příbuzné druhy daleko od sebe. Výhodu řazení podle příbuznosti vidím v tom, že barvíř si tak lépe uvědomí souvislosti (například že celé rody nebo celá čeleď dává jednu barvu) a může se tak poohlédnout po náhradách u příbuzných rostlin.Tento článek je první, budou následovat další (rostlin je mnoho, bylo by to příliš dlouhé).

Pokud vás toto téma zajímá a až vyjdou všechny články budete mít další údaje k doplnění, napište mi (ipaukertova(kyselá rybička)volny.cz), ráda bych měla seznam úplný. Pokud má někdo vypsané údaje i z jiných knížek nebo jiných zdrojů a chtěl by spolupracovat na úplném přehledu barvířských rostlin ČR, velmi uvítám spolupráci. Také mě zajímají pokusy s barvením a jejich výsledky, o praktických zkušenostech s barvením bych ráda napsala další články a udělala souhrnnou fotodatabázi barvicích pokusů, uvítám proto i jakoukoliv spolupráci v tomto směru.

Zdroje:

LB:  Lesley Bremness: Užitkové rostliny, Euromedia Group, k.s. – Ikar, Praha 2005, ISBN 80-242-1301-X

NV:  Nico Vermeulen: Encyklopedie bylin a koření, Rebo, Čestlice, 2001, ISBN 80-7234-169-3

net:  z různých českých zdrojů na internetu

net2: ekolist

anet: různé stránky v angličtině

pfaf: Plants For A Future

bot: moje botanické poznámky k rozšíření, výskytu, možnosti záměny, dostupnosti a efektivitě sběru (která závisí na velikosti rostliny, poznatelnosti rostliny, vzdálenosti rostlin od sebe, výtěžku v závislosti na čase - sběr malých květů daleko od sebe bude málo efektivní, sběr nati statné rostliny tvořící porosty bude hodně efektivní), ojediněle i moje zkušenosti s barvením, též údaje o tom, zda je rostlina vzácná, ohrožená, zvláště chráněná, C a § znamená stupeň ohrožení podle Červeného a černého seznamu (koho zajímá toto téma, více informací najde v článku Co je Červený seznam, seznamy rostlin najde v článcích Zvláště chráněné rostliny, Červený seznam C1, C2, Červený seznam C3, C4). Rozšíření podle Klíče ke květeně České republiky, Botanický ústav AV, 2002, ISBN 80-200-0836-5.

výskyt: u některých rostlin jsou připojeny odkazy na biotop, ve kterém se vyskytují
Dále je pod jménem rostliny upozornění na jedovatost, jedovaté nálevy chraňte před dětmi, nepoužívejte nádobí určené k vaření jídel a ihned je vylévejte, nejlépe na kompost.
 

Zkratky:

N – nížiny, do 200 m. nad mořem (planární stupeň)

Pa – pahorkatiny, 200-400 m n.m. (kolinní stupeň)

Po – podhůří, 400-700 m n.m. (suprakolinní a submontánní stupeň)

H – hory, 700-1300 m n.m. (montánní a supramontánní stupeň)

Sa – subalpínský stupeň, nad 1300 m n.m.

větvičník slívový (lišejník) Evernia prunastri  obrázky na Googlu

LB: stélka purpurová

orselie, skalačka barvířská (lišejník) Rocella tinctoria (Lecanora t.) nějaké obrázky z internetu
bot: u nás snad? neroste, pochází ze středomoří
net: fermentovaná stélka, fialová







tsuga kanadská (jedlovec) Tsuga canadensis jalovec obecný Juniperus communis