Taxonomické jednotky a botanická nomenklatura

Autor: Mgr. Ivana Paukertová <ivana@paukertova.cz>, Téma: Rostliny ČR , Vydáno dne: 08. 04. 2008

Jaké jsou taxonomické jednotky, jak správně psát jméno rostliny, co znamená L. za latinským jménem rostliny.



Přehled taxonomických jednotek 

 

Jednotka Latinsky
Příklad
říše        regnum Vegetabilia
podříše subregnum Cormobionta
kmen phyllum Equisetophytae
podkmen subphyllum Calamophytinea
oddělení divisio Magnoliophyta
pododdělení subdivisio Lycopodiophytina
třída
classis Liliopsida
podtřída subclassis Liliidae
řád ordo Fabalea
podřád subordo Rosineae
čeleď familia Pinaceae
podčeleď subfamilia Ranunculoideae
shluk tribus Trifolieae
podshluk subtribus Trifoliinae
rod genus Trifolium
podrod subgenus Trifolium subgen. Trifoliastrum
sekce sectio Trifolium sect. Amoria
podsekce subsectio Trifolium subsect. Platystylium
řada series Trifolium ser. Repentia
podřada subseries Trifolium subser. Pallescentia
druh species Trifolium repens
poddruh subspecies Trifolium repens subsp. orbelicum
odrůda varietas Trifolium arvense var. gracile
pododrůda subvarietas Trifolium praatense var. spontaneum subvar. pilosum
forma forma Trifolium montanum f. alpestre
subforma subforma Trifolium montanum f. alpestre subf. humile

Základním taxonem je druh, každý druh musí být zařazen do rodu, každý rod musí být zařazen do čeledě, čeleď do řádu, řád do třídy. Hlavními taxony jsou (zezhora) říše, podříše, kmen, oddělení, třída, řád, čeleď, rod, druh, hlavní taxony jsou v horní tabulce označeny tučně. Ostatní jednotky hierarchie se používají v praxi jen někdy, znamená to, že ne každý rod se se dělí na podrody, sekce, serie.

Jména taxonů vyšších než rod jsou jednoslovná podstatná jména, píší se s velkým písmenem. Latinské jméno taxonu vychází z latinského jména rodu, ke kterému se připojuje koncovka, u základních taxonů pevně určená :
čeleď -aceae
řád -ales
třída -opsida
pododdělení    -phytina
oddělení -phyta
Jména druhů jsou dvouslovná, skládají se ze jména rodu (podstatné jméno, v češtině i latinsky) a druhového přívlastku (druhové epiteton), který je nejčastěji přídavným jménem, méně často jménem podstatným, například prha chlumní anebo prha arnika.
Taxony nižší než druh mají jméno nejméně tříslovné. Skládá se tak, že za druhové epiteton se připojí zkratka označující hodnotu taxonu a za ní epiteton příslušného taxonu, v češtině se zkratka taxonu vynechává (například Brassica oleracea var. botrytis, brukev zelná květák). Za vědecké jméno taxonu (latinské) se připojuje zkratka jména (nebo celé jméno) autora nebo autorů, který jméno vytvořil, použil a platně publikoval. Carl Linné, který popsal a pojmenoval většinu druhů se zkracuje na jedno písmeno. V případě přeřazení určitého druhu do jiného rodu nebo při jiné změně taxonomické hodnoty (například změna druhu v poddruh, poddruhu na druh) zůstává v platnosti druhové epiteton a jméno původního autora se dává do závorky. Příklad: druh koniklec luční Pulsatilla pratensis byl původně popsán a pojmenovám Linnéem jako sasanka luční Anemone pratensis L. Později tento druh přeřadil Miller do rodu koniklec Pulsatilla, proto se současné platné jméno píše v této podobě: koniklec luční, Pulsatilla pratensis (L.) Mill.
České jméno se píše obyčejně, s malým písmenem na začátku, latinské jméno (vědecké) se píše kurzívou, jméno rodu velkým písmenem na začátku, druhové jméno s malým písmenem a jméno nebo zkratka autora se píše obyčejně, často velkými písmeny. Například koniklec luční, Pulsatilla pratensis (L.) MILL.
Zásady vědeckého pojmenování taxonů jsou dané mezinárodními pravidly botanické nomenklatury, které jsou velmi podrobná a složitá.
 
Podle knihy R. Hendrych, Systém a evoluce vyšších rostlin